Když Sokol s „bambinou“ hasí požár

O víceúčelovosti vrtulníku W-3A Sokol není nejmenších pochyb. Široká veřejnost ví, že ho Armáda České republiky provozuje zejména pro leteckou záchranou službu v Plzeňském a Karlovarském kraji i pro leteckou pátrací záchranou službu (SAR). Podstatně méně je známo, že s ním profesionálové z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích létají hasit požáry!

 I když letící vrtulník W-3A Sokol s výrazně oranžovým vakem v podvěsu lze spatřit pouze několikrát do roka, výcvik létajícího personálu k hašení požárů až tak výjimečný není. Na kbelské základně probíhá již dlouhodobě a jeho základní úroveň počítá minimálně se sto shozy hasební směsi, přesněji řečeno vody.

K provádění této speciální činnosti musí být náležitě upraven i Sokol. „Jedná se o technické zařízení, které umožňuje jak přepravu bambi vaku, tak jeho vypuštění. Dále je vrtulník vybaven přídavným zapalováním, a to pro případy, že by došlo vzhledem k vysokým teplotám a velkému množství kouře v místě nasazení k případnému vysazení některého ze dvou turbohřídelových motorů,“ říká podplukovník Petr Kratochvíl, zástupce velitele 24. křídla a zároveň zkušený pilot vrtulníku W-3A Sokol.

Kbelští piloti nejsou v souvislosti s hašením požárů ve stálé hotovosti. Jejich lety probíhají na vyžádání a směřují převážně do vojenských újezdů při ostrých bojových střelbách. Rozkaz k aktivaci jim dává Společné operační centrum Ministerstva obrany. „Zásahů k požárům provedeme několik do roka. Vypomáhali jsme také složkám integrovaného záchranného systému, když hořelo v lokalitách České Švýcarsko nebo Bzenec,“ upřesňuje pplk. P. Kratochvíl a dodává, že v současné době letecká základna ve Kbelích disponuje jedním skládacím bambi vakem (model č. 3542 s kapacitou 1 590 litrů), který jim pořídil statní podnik Vojenské lesy a statky ČR.

Představa, že Sokol přiletí s „bambinou“ nad samé ohnisko požáru a vypustí tam vodu, je zcela mylné. „Naším úkolem je zamezit šíření požáru a nikoliv jeho uhašení. Vodu hodíme do černého, což ale není střed pomyslného terče, ale spáleniště. Na jeden shoz navozuje další. Vytváříme celistvou vodní linku ve směru šíření požáru,“ říká podplukovník Kratochvíl a popisuje, že hašení vysokého porostu, respektive lesa se provádí zhruba z třicetimetrové výšky a při rychlosti sedmdesáti kilometrů za hodinu. Naopak při hašení pozemních prostor musí být vodní stopa užší a delší. V reálu Sokol letí rychlostí 110 km/hod a podvěšená nádrž na vodu se vypouští zhruba ve dvaceti metrech nad zemí.

Nesporné je, že čím intenzivnější bude speciální letecký výcvik, tím efektivnější bude samotný zásah při hašení požáru. Jde o náročný letový úkol, jak po profesní, tak i po psychické stránce, a tudíž zde sehrává klíčovou roli souhra osádky na palubě vrtulníku.Ve finále záleží na kapitánovi vrtulníku. Ten po povelu palubního technika „Teď!“ bleskově vyhodnotí situaci a poté zmáčkne tlačítko odhozu nákladu na kniplu. 

autor: Mgr. Pavel Lang

kamera: Jan Kouba